"Nepochopil by to. Ani v nejmenším by nedokázal porozumět touze a nezkalené potřebě mých čtenářek po úniku, čemuž jsem já sama rozumněla až moc dobře. Život se s nimi nemazlil a ony nevzdorovaly, složily se jako suflé v prudkém větru. Únik pro ně nebyl luxus, ale nutnost. Musely si ho nějak zařídit. A když byly příliš unavené, než aby na to přišly samy, ten můj si mohly koupit v koloniálu na rohu, hezky zabalený jako jiné léky proti bolesti. Dal se brát po kapslích, rychle a diskrétně, v těch chvílích, kdy jim pod fénem tuhly kudrlinky v umělohmotných natáčkách nebo když jim olej do koupele barvil kůži do růžova a dodával jí sametovou hebkost, ovšem ve vaně po něm zbyl pruh, který bylo později nutné odstranit čistícím prostředkem Ajax, po němž jim ruce smrděly jako po nemocničním lyzolu, což jejich manžele vyprovokovalo k poznámkám, že jsou asi tak sexy jako hadr na nádobí. Pak těm ženám přijde líto, že nejsou krásné, že jim mládí utíká skrz prsty....O úniku jsem věděla všechno, vyrostla jsem s ním."

Margaret Attwoodová, Pýthie, s.37-38

Kdybys někdy náhodou chtěla držet dietu, nezapaluj si k tomu čokoládovou svíčku.

Dát si před hodinou spinningu fazolovou polívku taky není úplně nejlepší nápad;)

Jsou v něm samý kraviny, který ti mám stejnak vyhodí;)

I když je asi budeš občas nenávidět, pamatuj si, že už nikdy tě nikdo nebude milovat tak bezvýhradně jako oni!

si sedej doprostřed, nejez tam nahlas a vždycky si vypni mobil.

Nenech si od nikoho říkat, jak bys měla nebo neměla vypadat.

Nikdy se kvůli nikomu neměň - není pravda, že tě potom začne mít víc rád. A navíc - jestli po tobě něco podobného chce, je to debil!

Máme se od nich hodně co učit. Díky nim je náš život bohatší.

Všechno, co jim dáš, ti tisíckrát vrátí a narozdíl od lidí tě nikdy nepodrazej!