dej si ruce před sebe!

Tohle je sice rada neautorská, ale zase natolik podstatná a pravdivá, že tady nemůže chybět.

Nikdy se nestyď za svůj názor! Neboj se ozvat, když ti bude kdokoli křivdit, když se tě budou snažit v obchodě ošidit, když ti přinesou studenou polívku a upatlanej příbor v restauraci...

Vždycky, když budeš mít pocit, že bys měla něco říct, řekni to! Nejhorší je mlčet a pak si pořád představovat, co jsi mohla udělat a neudělala.

Samozřejmě, že by bylo ideální chodit včas - jak říká děda, lepší o půl hodiny dřív, než o minutu pozdějc;)

Jsme ale jenom lidi a stát se může cokoli. Proto se nikdy nezapomínej ozvat - strach totiž dokáže vykouzlit ty nejneuvěřitelnější scénáře.

Neboj se a neseď doma. Nikdo tě neukousne, naopak - každá cesta bude zpočátku těžká, ale kdykoliv se vrátíš, budeš zase výš a dál.

Na cestách poznávej lidi a jídlo. Zajímavá místa a turistický památky taky nevynechávej, ale nezapomeň, že nejlepší zážitky bývají ty, které se nedají zachytit obrazem.

Mononukleóza je svinstvo;)

Jediný rozdíl mezi nimi a tebou je, že vystudovali právě tuhle školu. Totéž platí i o učitelích, právnících a podobné sebrance;)

Vlastně nejen kytky, ale všechno zelený. Máš štěstí, že tvůj táta si to myslí taky. Nejen že umí rostlinstvo pojmenovat, dokonce se o něj umí i postarat. Nauč se to od něj, ať nedopadneš jako my dvě;)

Nahlas,

vždycky,

všude

a nestyď se za to!

Nikdy se nesnaž nikoho napodobovat - jsi jedinečná a právě takovou tě budou ostatní mít rádi. Ti, kteří nebudou, nevědí o co přicházej a nemusíš si s nima lámat hlavu.

Jsi krásná, to si pamatuj. I když budeš mít často pocit, že to tak není, věř mi, JE!

Kromě tvýho táty a dědy za to nikdy nebude žádnej stát!;)