#47 Pozdravit je slušnost,

ale odpovědět na pozdrav je povinnost.

(Brzy ti budou dva roky. Když vejdeme do obchodu, vždycky nahlas zdravíš a loučíš se, když odcházíme. Zdravíš i lidi na ulici. Většinou ti odpovídají. Někteří ale mají očividně pocit, že jim za odpověď nestojíš. Nejdřív mi to bylo líto, teď mi oni nestojej za to, abych o nich přemýšlela. Vždycky ti jen řeknu (a to dost nahlas, aby to slyšeli), že asi nevědí, že by měli reagovat, protože je to doma nenaučili. Třeba se chytnou za nos. A když ne, snad aspoň ty si budeš pamatovat, že nikdo není natolik bezvýznamný (nebo malý) na to, abys ho ignorovala, když se k tobě chová slušně;)