Posílám Ti oka,oka svého soka.
Ne, že bych se vychloubal,
prostě jsem je vydloubal.

"Tolik neurózy, kolik to dítě snese!"

- W. H. Auden -

Rozhodně ale ne v případě, kdy si je poprvé obuješ ve čtyřiceti stupních a hodinu se v nich budeš procházet po rozpálenýcm asfaltu.

Vzniklé odrřeniny, velikosti několika mexických dolarů a hloubky Macochy, jsou v kombinaci se slanou mořskou vodou nezahojitelné!

Známá hra: zavři oči nahmátni knihu
Otevři ji otevři oči
A je tam odpověď
To není náhoda A neznamená to nic
Všechno je odpověď
Na niž je těžké najít otázku

Nebudou tě tolik tlačit. Taky z nich nebudeš mít puchejře přes půlku Achilovky a plochý nohy. S největší pravděpodobností ti několikanásobně dýl vydržej a když se přece jen rozbijou, reklamace nebude tak strašnej vopruz.

Hlavně se ale nebudeš muset propadat hanbou, když se někde budeš muset nepředvídatelně zout. 

Někožená "kůže" totiž umí bejt pěkně zákeřná;)

V autě bezpečnostní pásy.

Na brusle chrániče.

Na kolo helmu.

Na lyže taky.

Možná to není frajerský, ale proč riskovat, že to do tebe někdo napálí?

Výše uvedené neplatí v případě, kdy budeš "sedět sama v přeplněném kupé", což je ale vzhledem k tvému genofondu krajně nepravděpodobná možnost.

Lepší poslouchat pár hodin seznam léků, kterýma se náhodně zvolená spolucestující stařenka každý den dopuje, než narazit na magora.

Výše uvedené neplatí v případě, že se jedná o nadměrnou ženu v zeleném baloňáku, na kterou nezabírá ani Avada Kedavra;)

Kdo stále otevírá tašku, je debil.

Na válce je sympatické, že příliš nezdržuje.

Krajáč není ani maso, ani mléko, je to keramický krajáč.*

*"Gregarie jsou krátké, chytré věty, které v překladu znamenají chrochtání malých podsvinčat. Do literatury je zavedl Goméz de la Serna, španělský dadaista, jehož gregarií je například ´Kompot je vykvašený Vesmír´. David Vávra je přejmenoval na gregerie..."

Reflex, 13/2010

Rozhodně!

Jen bacha při výběru. Většina klobouků totiž způsobí, že v šestnácti budeš vypadat na šedesát, což je ta lepší varianta.

Horší je už jen look alá Velký lovec Pampalini!;)

ale odpovědět na pozdrav je povinnost.

(Brzy ti budou dva roky. Když vejdeme do obchodu, vždycky nahlas zdravíš a loučíš se, když odcházíme. Zdravíš i lidi na ulici. Většinou ti odpovídají. Někteří ale mají očividně pocit, že jim za odpověď nestojíš. Nejdřív mi to bylo líto, teď mi oni nestojej za to, abych o nich přemýšlela. Vždycky ti jen řeknu (a to dost nahlas, aby to slyšeli), že asi nevědí, že by měli reagovat, protože je to doma nenaučili. Třeba se chytnou za nos. A když ne, snad aspoň ty si budeš pamatovat, že nikdo není natolik bezvýznamný (nebo malý) na to, abys ho ignorovala, když se k tobě chová slušně;)